Milí čtenáři. Nedávno jsem navštívila kurz Davida Wagnera o tachyonové energii, který vnesl dost podstatné změny do mého života....a protože ty změny mi přinesly i spoustu otázek, mohu se dnes s vámi podělit o odpovědi na ně.

To, co jsi dostal(a) do ruky, tě mění. Přestavuje reálné skutečnosti tvého života, protože VÍŠ. Kdybys neměla ve svém energoinformačním poli informace potřebné ke změně, nemohla by proběhnout. Protože tachyonová energie funguje tak, že otevírá brány a tvoří novou skutečnost, přesně v tomto pořadí. A to otevření bran znamená otevření mentální i emocionální roviny pro nové informace. Kde už tyto informace jsou, nastupují změny velice rychle, protože pak tyto informace slouží jako kanál sestupu: energie nulového bodu funguje jako konečný hybatel pro změnu fyzickou tam, kde už mentální a emocionální nastala. Kde ještě jsou ve vědomí překážky v podobě emocionálních a mentálních omezení, musejí se nejprve tyto dorovnat, než může dojít k hladkému přechodu k harmonii a řádu i ve fyzické rovině. Dá se to chápat i tak, že překážky ve vědomí se promítnou do překážek fyzických, a skrze fyzickou rovinu jsou řešeny: ovšem cesta skrze ně se otevírá pouze jejich přijetím a pochopením v kontextu celistvosti, nikoli odmítnutím a pocitem křivdy malého izolovaného Já - to člověka vrací do začarovaného kruhu karmy.

Jakmile se vědomí ztotožní s celistvostí, energie už může volně proudit, a čím více energie má lidské vědomí k dispozici, tím jsou rychlejší změny, které v okolí takové duše nastávají. Pak už myšlenka dostává křídla, a utváří fyzické skutečnosti tím rychleji, čím více energie skrze ni protéká. A energie nulového bodu jí je neomezeným zdrojem: je pro lidskou bytost využitelná přesně v tom poměru, v jakém existují omezení jejího vědomí. Platí zde přesné pravidlo rovnosti....a tudíž žádná omezení znamenají nekonečnou energii.

Pokud kdo dospěje k takovému stupni, skutečně může dosáhnout bodu, kdy své vlastní fyzické tělo bude schopen vyzářit jako čistou energii, a v jiném bodě prostoru ho znovu složit, v podobě a v místě, které si přesně zvolí. To vše je s touto energií možné, ale pro lidskou bytost v těle k němu existuje dlouhá cesta obětí - obětí svých vlastních omezení, které v současném stavu vědomí jí zákonitě mohou připadat jako drahý poklad nesmírné ceny, jehož se nedokáže vzdát. A proto je pro tuto cestu tak důležité umění nelpět: nelpět na žádném svém názoru a zažitém způsobu jednání jako na neměnné pravdě, protože skutečnost se mění každým okamžikem...a jedině takové vědomí dokáže být svobodné, které se těmto nekonečně jemným změnám dokáže v každém zlomku svého času přizpůsobovat, které tedy dokáže existovat v bodě Teď a Tady v každém okamžiku své existence. Podstata bytí v přítomnosti je nekonečně jednoduchá, a stejně nekonečně jednoduché je její dosažení pro duši, která nelpí...ale je nekonečně složitá pro ego. Protože lidské ego ve skutečnosti žije ze lpění - posuzuje a hodnotí přítomný okamžik podle toho, co BYLO...a tím mu zabraňuje, aby byl tím, čím ve skutečnosti doopravdy je: celistvostí. Neboť celistvý vjem přítomnosti může dorazit do vědomí jen takového člověka, který mu nepostaví do cesty hráze svých předpokladů, očekávání a souzení - svých bližních, okolního dění, bytí jako takového, sebe...protože vše je jednota, a princip jakéhokoli lpění na čemkoli působí plošně ve všem a protkává jako červená nit všechny jednotlivosti tvoření takové lidské bytosti.

Podíváme se nyní blíže na to, jak tento princip vlastně funguje.

Každý bod ve vědomí člověka představuje jednu tvář Jsoucna: okno projevu konfigurované určitým způsobem, které slouží jako cesta, brána k nulovému bodu, k vědomí Všejednoty. Každá takováto brána je částečkou mozaiky, dílkem puzzle: a všechny tyto dílky ve vědomí člověka jsou zrcadlem všech energií-archetypů, které ve Stvoření existují. Dokáží složit celistvý obraz reality ve vědomí svého nositele jen natolik, nakolik dokonalá je komunikace mezi nimi, nakolik dokonale tedy onen člověk vnímá všechny souvislosti, které mezi nimi působí. Jejich vzájemný vztah je pro třídimenzionální bytí obtížně pochopitelný, ale pokusím se naznačit cestu, skrze níž je možné se dostat za omezené lidské myšlení, převzít podobu reality celistvým vhledem.

Počátkem všeho je fakt, že pohyb jako takový neexistuje, alespoň ne pohyb reality. Pohybuje se lidské vědomí navázané na omezenou skutečnost, která tak způsobuje rozštěpení vědomí v čase a prostoru. Protože čas a prostor nejsou nic jiného než iluze, vzniklé právě rozložením, rozvinutím původního celistvého vědomí do omezených podsložek. Můžeš si celý proces představit na příkladu rozbíjejícího se zrcadla, i když tento příklad není přesný do všech detailů, a já za chvíli vysvětlím proč. Ale začneme takto, protože někde začít musím, a pro začátek není jiné cesty než použít obraz ukotvený v prostoru a čase, aby se tvé myšlení mělo kde zachytit.

Celistvé zrcadlo produkuje jediný obraz. Rozbité střípky už svojí rozdílnou orientací tento obraz rozmělní, poskytnou mnoho dílčích úhlů pohledu na jedinou věc...ale pro jediný vjem se zdá, jako by každý ten pohled zobrazoval něco jiného. Pravdy se dopátrá jen ten, kdo má čas jednotlivý střípek natáčet všemi směry, aby mohl odrazit celý obraz - ale nikoli najednou, nýbrž POSTUPNĚ. Omezenost plochy střípků vůči celistvému obrazu způsobuje tu nutnou věc, že v ní není možné zobrazit celek v jediném okamžiku - protože do momentálního uvědomění rozdrobeného vědomí se najednou vejde jen omezený vhled. Proto je nutná existence času - skrze něj lidské vědomí putuje jednotlivými natočeními plochy svého vědomí - jednotlivými svými životy, aby postupně své vědomí rozdrobené na střípky skrze působení času opět složili do celistvosti. Neboť vše je jedno, a rozdělení vědomí jediné celistvé Bytosti znamená i stejné rozdělení vědomí člověka, který byl stvořen k Jejímu obrazu. Dá se tedy říci, že celistvá cesta každého jednotlivého takového střípku promítnutá do jediného bodu dává dohromady...opět Celistvost. A ono promítnutí do jediného bodu lze dosáhnout jedině absolutní přítomností všech energií lidského vědomí v přítomném okamžiku, v bodě Teď a Tady. Kdekoli ještě nitky vůle ega váží lpěním jeho částečky do polaritních-konfliktních rozporů a vazeb, tam se toto celistvé Jsoucno tříští: takový člověk nepřijímá skutečnost takovou jaká je, ale snaží se ji pokřivit, přizpůsobit k obrazu svému. Ale protože každý sám sobě je soukromým vesmírem, nerozeznává taková duše, že Jsoucno jako celek pokřivit nemůže - křiví a deformuje pouze a jedině svoje vlastní energie, které pak zrcadlovým odrazem křiví a deformují podobu jeho vlastního života.

Tolik k této alegorii, nyní se podíváme trochu dál - za ni, do bodu, kde čas a prostor tak, jak ho chápou lidé, neexistují. Duše moje, dnes odpoledne ses skrze svůj vjem jedné z nejdůležitějších podstat tvořících integritu a celistvost vašeho národa - řeky Vltavy - dostala k tomuto uvědomění, které já jen rozvedu, aby sis do větší šíře a hlubších souvislostí mohla uvědomit, co jsi vlastně vnímala....abys to dokázala POJMENOVAT, převést vjem z vyšších složek svojí bytosti až do fyzické roviny, zhmotnit ho ve slovech.

Viděla jsi celistvou bytost promlouvající k tobě svým bytím, naznačující archetypální řeč symbolů, které zároveň naplňují životem tuto zemi: bytost vody, jejímž úkolem je strážit čistotu - přizpůsobivost vědomí bytostí, které se nacházejí v jejím poli působnosti. Vnímala jsi ženský aspekt Stvoření, přijímající kvalitu bytí, specificky vyjádřenou pro váš národ. A toto vědomí je prostoupeno vším, co v jejím povodí existuje, a to tím více, čím více vodního živlu v sobě obsahuje. Pro vědomí této bytosti neexistuje čas jak ho znají lidé, ale ona z lidských vědomí čerpá pestrost, jíž sama v sobě svojí podstatou stvořit nemůže.

Tato skutečnost tě má poučit o velmi důležité věci: ve světě celistvosti neexistuje nadřazenost, protože pro každou jednotlivost projeveného bytí jsou všechny ostatní maximálně důležité. Celistvé vědomí čerpá totiž šíři svého úhlu pohledu jedině z maličkostí, z detailních pohledů jednotlivostí jiných, které v sobě dokáže scelit a vytvořit jim svým vědomím sjednocující prvek.

Tato vodní bytost je jednou ze čtyř živlových tváří, které utvářejí ducha země, ducha krajiny, po které se váš národ pohybuje: a pohybuje se tam proto takový, jaký je, že si ho živlová podstata krajiny takto povolala, vytvořila. Neboť stavitelé Jsoucna používají takovéto bytosti, jejichž vědomí nepoutá čas, jako pevnou osnovu, která vymezuje energetické kanály projevu, na kterých se tká přesná podoba hmotné reality.

Vciť se zpět do onoho vjemu...co ti přinesl, co v pozadí logických informací stálo jako nehmatatelný a rozumem neuchopitelný, ale o tolik cennější vhled do základní stavby bytí?

Čas a prostor jsou rozvinutím nulového bodu, který skrze plošné seřazení všech jednotlivých možností projevu promítá svůj obsah VNĚ sebe, aby na opačném pólu onoho rozvinutí se opět zavinul do sebe, jakožto počátek i konec všeho projeveného. Nástrojem vedoucím k projevu - rozvinutí je konflikt polarit, a možností návratu je pochopení jejich pravé, celistvé podstaty...ovšem to je možné jedině tehdy, když lidská bytost v těle pochopí a nikoli pouze rozumem si uvědomí, co je ve skutečnosti čas a prostor: promítnutí navenek těch energií, které svým otočením dovnitř mění vše, co dosud člověk za realitu pouze pokládal. Černé se v tu chvíli stává bílým, a v onen okamžik pochopení se obě složky slévají v jedinou. Ale toto skutečné pochopení podstaty bytí je možné teprve v okamžiku, kdy bytost pochopí sama sebe v poutech prostoru a času...protože samo toto pochopení umožňuje projít skrz tato pouta, a přeměnit je pevnou oporu: je to okamžik nalezení jednoty bezvýhradným přijetím mnohosti.

A protože vznik projeveného bytí je jedním velikým paradoxem....bude i ve světle tohoto poznání pro mnohé závěr mé promluvy velice překvapující: ve skutečnosti žádné zrcadlo nebylo rozbito. Skutečnost se tak jeví pouze proto, že vědomí lidských bytostí nemá k dispozici všechny časoprostorové dimenze existující ve Stvoření, a vnímá tak svůj čas a prostor jako zdi, za které svým vnímáním nemůže vkročit. Každé odmítnutí vytváří konflikt...a každý konflikt dělí vědomí na dvě poloviny. Kolik konfliktů bylo zapotřebí, než se nulový bod rozvinul do takové šíře prostoru a času? A kolik sjednocení, smíření zdánlivých protikladů v lidském vědomí musí nastat, než se do onoho bodu dostane zpět? Podívejte se okolo sebe, moji milí: všude tam, kde mezi vámi a jakoukoli jinou bytostí existují nedorozumění a destrukce, komukoli způsobíte bolest nebo je bolest způsobena vám, tam existuje konflikt ve vás, který se vám takovýmto způsobem zrcadlí, abyste si ho uvědomili a napravili. Brána do skutečné reality, do nulového bodu ve kterém jsou k dispozici neomezené energie, je tedy ve skutečnosti stále zde, jen nepovšimnutá a slepě míjená: protože je tak úzká, že ji jakékoli vědomí v pohybu, tedy navázané na polaritní způsob chápání, zákonitě musí přehlédnout.

A jaká je podstata děje, který vám zde představuji?

Jakmile cokoli odmítáte jako pro vás nepřijatelné, rozhoupáváte kyvadlo svého vědomí, a protože takových malých odmítnutí (vycházejících z jednoho prvotního-základního) ve vás existuje nepřeberné množství, drobíte skrze tento mechanismu svoje vědomí na rovněž nepřeberné množství strun, kmitajících kolem středové osy tím více, čím silnější je vaše odmítání. Tyto jednotlivé struny každá sama za sebe tvoří jeden vesmír...jeden pohled na celistvé Stvoření, které se ze sebe rozvinuje a do sebe stáčí právě touto oscilací.

Pro vnější pohled na toto bytí existuje nekonečné množství těchto nekonečných vesmírů vířících v neustálém pohybu...které z pohledu ZEVNITŘ nikdy nebyly ničím jiným, než absolutní nehybností, neexistencí, slovy nepopsatelným stavem bez prostoru a času, kdy Vědomí si neuvědomuje samo sebe, protože nemá žádný referenční bod, ke kterému by se vztáhlo. Toto je nulový bod....který právě proto může ze sebe vyzářit všechno, protože v něm samotném neexistuje NIC: dva absolutní protiklady, v jejichž vzájemném vztahu se skrývá tajemství pochopitelné až v okamžiku, kdy jakékoli vědomí ukotví sebe sama do této naprosté nehybnosti. Pohyb...je iluze. Ale teprve takové vědomí pochopí nehybnost, které dokáže v sobě samotném pochopit, prožít a POUŽÍT v souladu se všeobecnou harmonií VŠECH existujících jednotlivostí každičký pohyb mezi polaritami, který projeveném bytí existuje. Bytí je skutečně paradox: cesta k pravdě - k nulovému bodu - vede skrze dokonalé zvládnutí iluze. Staňte se tou iluzí, moji milí, a přijměte ji bezvýhradně takovou, jaká je....a vejdete do Pravdy, která ve skutečnosti Pravdou nikdy nepřestala být, ať už se vám z vašeho omezeného úhlu pohledu jevila jakkoli.

Pamatujte si jediné - jen vy sami jste tím, kdo rozhoduje o podobě vaší reality. Přestaňte tedy rozhodovat, a pravda se před vámi sama objeví, protože ji nitkami vůle svého ega přestanete křivit a rozmělňovat. Ženský princip Boha - bezvýhradné přijetí - je bránou do nulového bodu....a jen proto je pro svět lidí tato brána uzavřená, protože ženskou energii v sobě zapřeli, pokřivili a v této démonizované podobě zavrhli. Odmítli PŘIJÍMAT bez podmínek - odmítli prožívat celistvost. A proto - bránou k nulovému bodu pro každého z vás je váš smrtelný nepřítel: ten nebo to, koho nebo co nejvíce odmítáte. Jsou to všichni vaši démoni, které zvládnete jen tím, že je jako Ježíš v poušti pojmenujete pravým jménem a s láskou přijmete do svého srdce jako sebe sama: část svého Já, kterou jste tak dlouho zapírali a zrazovali.

Odmítáme-li, budíme v sobě do života Jidáše zrazujícího Krista. Zrazujeme sama sebe, Boha. Protože skrze oči každého člověka se na vás dívá Bůh, skrze každou situaci k nám promlouvá jeho láska....a kdykoli nejsme schopni tuto skutečnost doopravdy žít každým okamžikem, do té doby pro nás brána do našeho pravého domova zůstane zavřená. Ale pamatujte, moji milí: každý z vás si ji sám svojí svobodnou vůlí zavřel, a tedy jen každý sám si ji může otevřít. Jakákoli slova pro vás tedy mohou být jen ukazatelem na cestě, kterou ujít musíte svým vlastním prožitkem: ta cesta jste vy sami, podoba, kterou sami pro sebe máte. Odložte všechny představy, a staňte se ničím....pak budete moci být vším.

Míla Rejlková, 2009